Jedním z velkých hesel dnešní doby je tolerance. Mnohé propagační materiály nás o tom neustále přesvědčují, politici na tom staví svou kampaň. Je však otázkou, zda se naše společnost skutečně tak změnila, nebo zda je to jen zdání. Je pravdou, že zvláště menšiny mají dnes mnohem více práv, než tomu bylo v minulosti, a to jde i o věci, které se nám dnes zdají samozřejmé, jako například volební právo žen. To je mnohem méně historické téma, než by se nám mohlo zdát. Rokem, kdy bylo dáno ženám právo volit v celé Evropě, byla totiž osmdesátá léta. A to rozhodně tak dávno, jak by se mohlo zdát. Navíc není ani tak pevně zakotveno – jsou země, a to i ty, které považujeme za vyspělé, které vážně uvažují o tom, že jim toto právo odeberou.

Pak jsou zde samozřejmě ostatní menšiny. O osudu například černé populace v USA by se daly psát romány, a její následky vidíme ještě dnes. A vzhledem k dnešnímu směřování politiky to vypadá, že se situace v nejbližší době nezlepší. Je pak otázkou, zda bychom s tím neměli něco dělat. Samozřejmě bychom se mohli myslet, že u nás se něco takového neděje, avšak není to pravda. To ostatně můžeme vidět, když žádáme o jakoukoliv práci. Bez ohledu na kvalifikaci mají na většině pozic mladí bílí muži. Následují ženy.

U těch často bývá problém v tom, že mají děti, případně je zde šance, že je budou mít, a to je něco, co zaměstnavatele odrazuje. Nehledě na fakt, že i dnes je od nich očekáváno, že v podstatě povedou domácnost a zastanou většinu domácích prací. Následně mají šanci lidé jiné barvy pleti. Proti těm existují mnohé předsudky, někdy oprávněné, jindy nikoliv. Ovšem vzhledem k tomu, že lidé se k lidem často chovají podle toho, co od nich na základně vnějších znaků (pohlaví, barva pletí), je jasné, že se tito budou také takto chovat zpět. To je něco, co si většina lidí, ať už z kterékoliv strany tábora, neuvědomuje.