Ovšem jsou samozřejmě výjimky. Jsou na světě malá zvířátka a rádi je nemáme, protože většinou škodí. A spoustu z nich máte doma. Například myši. Ve dne je moc nevidíte, ale v noci si potvůrky vyjdou na výlet. No, na výlet, shánějí si něco k jídlu. A většinou vždycky najdou, pokud ovšem nestrčí hlavu do pastičky.

Myšky v noci slyšíte, a proto ta pastička, nebo jen nacházíte jejich trus a ohlodané věci. A protože je doma nechcete, tak jim vypovíte válku.

Ti, kteří je zabíjet nechtějí vyzkoušejí bzučák. Lidské ucho ten zvuk neslyší, ale myším je protivný, takže opouštějí bojiště. Sbalí si svá fidlátka a jdou jinam. To co si přitom myslí zde nelze napsat. Ti běžně smýšlející lidé nakladou normální pastičky, kde je myš zabita kusem drátu v jedné sekundě. Zlomí jí to páteř a má po funkčním období. No a další, kteří nevěří odpuzovači a myši nechtějí zabíjet, seženou si drátěnou past, kam myš vleze, ale už se nedostane ven. Takže je pak možno ji kdekoli vypustit.

Mimo myší s námi bydlí ještě další obyvatelé. Vesměs neškodní pavouci, ke kterým se chová každý jinak. Někdo je vybíjí a druhý chytá a vypouští. Nevím, kdy a kde přišel někdo na tu pitomost, že pavouk přináší štěstí. Je to starý nesmysl a v moderní době nemá co dělat. Vůbec ho neberte v potaz. Štěstí si děláte vy sami, třeba i s dětmi, žádný pavouk na to nemá vliv, ani kdyby byl ze zlata a s diamantovýma očima.

Těžko radit, jak se k nim chovat. Někdo je hubit musí, protože když jeho žena vidí pavouka, tak ječí, jak lodní siréna na Titaniku a je přilepená hrůzou na stropě. Netuším, jak se arachnofobie léčí a zda vůbec. Většina lidí je nechává na pokoji, a pokud neudělá pavučinu přímo ve dveřním otvoru, nevšímají si jich. Já je také nechávám a jejich pavučiny rovněž. Do nich se totiž chytají mušky, které mi hospodaří v květináčích. Takže já mohu svým pavoukům pouze děkovat.